Před dvaceti lety jsme i u nás uvěřili, že manažerům korporací a kapitánům průmyslu půjde o rozumné budování zítřka. „Až donedávna se etické ohledy obecně jevily jako překážka nebo brzda ekonomické výkonnosti: posláním podniku bylo dosáhnout zisků, nikoli tázat se na cíle a na mravnost prostředků.
Tato fáze pominula," napsal v roce 1992 francouzský filozof Gilles Lipovetsky. Nechal se přesvědčit záplavou firemních chart a etických kodexů, kterými se tehdy pyšnily velké americké firmy a po jejich vzoru i evropské. Sedmdesát pět procent z tří set největších v USA vlastnilo v roce 1987 listinu upravující pravidla náležitého chování vůči klientům, konkurenci a veřejné moci.
Budiž však ke cti Lipovetského řečeno, že se na rozdíl od českého veřejného mínění tak zcela ošálit nedal a že postřehl skutečnou povahu tehdejšího manažerského diskurzu. „Obsah diskurzu nemá sebemenší význam, vše je zaměnitelné, vše se stává oprávněným, jakmile zabliká označení ´etika´ a vzývají se hodnoty. Současný úděl etiky připomíná někdejší osud ´touhy´ či ´struktury´: hodnota a důvěryhodnost diskurzu spočívá v pouhém vyslovení tohoto šiboletu - pod záštitou etiky lze dnes prodávat cokoli." Jestliže se tehdy zdálo, že podniky zohledňují nejen své chování vůči akcionářům, ale že hledají i způsob prospěšného soužití se společností v širším slova smyslu, vyvedly nás zkušenosti domácí privatizace i posledních dvou let ve světě z bludu. Příklady z Wall Streetu nebo chování BP v Mexickém zálivu předvedly ovšem mimo jiné také nejnověji sílu fenoménu, jemuž se říká komunikace.
Mít etický kodex ve firmě nebo v redakci má smysl jedině tenkrát, když tuto skutečnost náležitě a při všech příležitostech sdělujete svému okolí. Soudobá komunikační móda se neptá, zda vaši zaměstnanci nebo redaktoři dělají prasárny, klíčové je, jak se jejich činy dají překrýt pravidly, jež si sami kodifikujete jako korektní. Samolepku korektnosti najdete dnes skoro všude. Když se ji pokusíte odlepit, zahlédnete tu ozbrojené komando ČEZ v akci, tam zlobovaného investigativce se skrytou kamerou, onde gerilového dravce ze zákulisí politické strany. Když se vrátíme k Lipovetskému: „Komunikace podniku se neřídí etikou, naopak - komunikace dbá na etiku a obhospodařuje ji v zájmu vnitřních a vnějších cílů."
Publikováno v aktuálním čísle Literárek 36/2010
-
|2010-09-07 17:32:28 Anonymní.... seskládala jsem si vzorně knihovnu.... to není dobré... jsem nervózní.... sedím v křesle... zírám na ty řady... s hrůzou zjišťuji... vytažením jakékoliv knihy bych narušila.... pořádek! ....Naprosté vybudované schéma, nenarušitelný systém, který vytažením jediné součásti by ztratil pevnost. Hrůzný čin zkázy.... Vidím svoje poklady svoje lásky tištěné ohlazené odýchané orosené.... i když zde náhle překvapivě nastává trapná asociace směrem k pivu :) vidím svoje lásky spoutané jediným trapným smyslem... pro pořádek.... zotročení intelektuálního divokého života lidstva ..... smyslem pro pořádek..... Šokuje mne, jak obrovská může být nechuť cokoliv změnit ve stávajícím systému, pořádku, organizaci, připoutanosti,tuposti, spoutanosti; i když tuším, že se změnou by mohl.... přijít....ráj? Kdokoliv dokáže využít této vskutku pitomé lidské vlastnosti... může vládnout.... člověku. Myslím. Hlavně zachovat pořádek.....Prosté....Jdu se zachránit.....Musím přeházet vytahat rozskládat..... Jdu přerovnávat ! ..... Že by východiskem byla odvaha směrem k chaosu? ...... Komunikace versus manipulace. Zásadně rozlišovat. Komunikace je činnost dvou rovnocenných partnerů. Manipulace je činnost, kdy jeden partner předpokládá u druhého .... pokleslost rozumu? :) Předpoklad se ovšem může nevyplnit, dokonce existuje jasné velké riziko, že se nevyplní... Poté nastává ta krásná radostná chvíle, kdy manipulující sám sebou svědčí o své pokleslosti...ba až ulítlosti....ba až....... Proč to českým politikům ještě nikdo neřek? .....Ten projev pana Klause v parlamentu byl tak... tak hezký.... ty kostlivci za ním ve skříni co furt tahá s sebou tak hezky hlasitě chrastili......jakože né sedící vláda.... sorry......no, i když...... :)
-
|2010-09-10 10:17:26 Jitka Bartošová... než mi zase zmizíte.... možná mám ten pocit, jak se pozoruji, že jste moje alter ego, proto Vás tak ráda oslovuji, mám k Vám podivnou důvěru, ačkoliv Vás neznám... důrazně si přeji... aby "moje" alter ego... vzkvétalo :) přeji Vám radost a úspěch.
-
.... mám dilema. Jako každý bych ráda se zastala správných věcí a dobrých lidí. Avšak...ačkoliv nemohu předpokládat, že mne někdo čte...když si v duchu zhodnotím, co všechno jsem již napsala :) pak je možné, že mám diskuzně mediálně propracovanou pověst zhýralé feministky až prostořeké kurtizány :) takže moje solidně míněná slova obrací se ve značný až humorný opak :) paradoxy fakt miluju.... takže třebaže mojí snahou je podpořit Literární noviny, opak může být pravdou, bez mého vědomého přičinění, pak Vás žádám, dejte mi vědět, nerada bych deptala :) na špatné straně :) v podstatě je jedno kam píšu, avšak dopad mých slov vymyká se mojí kontrole :) teda vymyká se jakékoliv kontrole :) teda vlastně jsem neřízená střela nejasného doletu....na což jsem vlastně hrdá :) takže není na co :)))) Krásný den
Po porozmýšlení nad významem věty autora tedy u našich nejbližších sousedů vznikla Zelená Partaj Die Grünen (v roce 1980) zřejmě pouze proto, protože zrovinka nebyla na skladě zelená (barva). Potažmo bylo málo zelených svetrů.
Půl roku před tím, než se radostně cinkalo klíči na václavském václaváku, najel Exxon Valdez do patníku.
Pět let před listopadem 89 pšoukl Bhopal.
23 let před sbalením kufrů na Cestu zpátky do Evropy bylo Seveso.
Veškeré tyto prče se však nepřihodily z důvodu výpadku etiky, nýbrž ze samotné podstaty systému.
Ovšem „Před dvaceti lety jsme i u nás (nejen) uvěřili“, že „manažerům chemiček a kapitánům tankerů půjde rozumné budování zítřka“, alebrž i to, že Mekáč padne KFC jak ušitej.
Přičemž aplikace „budování zítřka“ mi přijde povědomější, než sám couzský filozof Gilles Lipovetsky. Ale čert je vem.
Ošálit (jak pýše autor, že se nechalo „české veřejné mínění“) lze y blbce. Ňycméně klamat neňý třeba ty, kteří za vydělané prachy u pásu si denně i v Doudlebech můžou koupit Double Big Mac, v Jihlavě novou platňu od Fleetwood Mac, v Košiciach si našetřit na Apple Mac.
Ošálit kvalitně lze však národ a jedince (podle Nietzscheho:) v případě, kdy dotyční odmítají otevřít kukadla směrem k realitě, a radějc u piva oddávají se tlachům a diskursům o ideálech (v dnešní hi-hantýrce: „vizím“).
Je fajn, že Petr Bílek nosí polena do Boubína.