Čteme (a slýcháme) to denně: Šíitský Írán podporuje krachující režim v Sýrii. Protektor a podporovatel Hizballáhu v Libanonu a Hamásu v Gaze. Jeho prezident Ahmadinežád, „šílený kalif". Nejčastěji – chystá jadernou bombu, aby vyhladil Izrael. Připraven uzavřít Hormuzský průliv, jakmile by jej USA (nebo Izrael) napadly. Přidejme teokratický režim, potlačení povolebních protestů v roce 2009 – ne, není to přívětivá země...
Podle izraelské verze, neustále opakované telavivské vládě nakloněnými novináři a západními vládami, je Írán na samém okraji výroby jaderné zbraně (tvrdí to sám Šimon Peres, hlava státu). Reportéři přitom pouze zapomněli, že totéž varování pronesl současný prezident v roce 1996 – tehdy jako ministerský předseda (tedy před pouhými 16 lety). A už jsme zapomněli, že dnešní izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu řekl v roce 1992, že do roku 1999 bude mít Írán jadernou bombu. To bylo před 13 lety. Obehraná písnička...
To je jediné, v čem se shoduji s ředitelem kabinetu ministra zdravotnictví Janem Růžičkou.
Koníčky jsou obvykle finančně náročné, ať už sběratelské či jiné. Teď jsem se ovšem právě dověděl o jednom, který vám může dokonce vynášet. Asi překvapím radou: staňte se senátorem (senátorkou). Konstatoval to skutečný senátor, dokonce místopředseda (!) zdravotního a sociálního výboru Senátu České republiky, Zdeněk Schwarz (ODS). V „civilu" je tento ctihodný zástupce lidu ředitelem pražské záchranky. Svou senátorskou práci - vlastně jde o „práci" v uvozovkách, jak čtenář hned pochopí - popsal takto: Horní komora zasedá tak jednou za čtrnát dní, ne-li jednou za měsíc, takže na záchranku chodí pravidelně do práce. Nic nepřekáží tedy tomu, aby bral - také - normální plat. Senátorování je pro něj jakýsi vedlejšák, který považuje za koníčka. Doslova prohlásil: „Jinými slovy Senát dělám ve volném čase. Jiní chodí včelařit, rybaří, já dělám tohle.Dá se říci, že je to koníček."
Spoluobčané, naše blízké okolí je ve společenském varu.
Jedno zařízení ČSSD se dnes jmenuje „Masarykova demokratická akademie" - poté, co se sociální demokracie rozkročila podle vzoru někdejšího německého kacnléře Schrödra ke středu (ať to znamená cokoliv), nahradila v původním názvu slovo dělnická termínem méně zřetelným. Pod zkratkou MAD dnes nacházíme cosi jako školicí (vzdělávací) středisko, které - jak mi bylo před několika lety naznačeno - se pod Jiřím Paroubkem mělo stát dokonce jakýmsi stranickým think tankem (analytickým koncepčním střediskem). Nestalo se tak, je teď nahrazeno jiným střediskem s honosným titulem CESTA - Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii.

Publicista, přispívá do LtN, Britských listů, Listů, Přítomnosti.
Dnešní třídní boje se stále častěji odehrávají ve městech, říká marxistický filosof a sociální teoretik, profesor Newyorské univerzity David Harvey. V rozhovoru pro Der Spiegel Online mluví o roli, ja...
Druhý den pokračují na stockholmském předměstí Husby, kde stovky mladých lidí na protest proti údajné policejní brutalitě a sociální nerovnosti házejí kameny, podpalují auta a rozbíjejí okna a výlohy....
Dnes mimo pořadí blogů o Blízkém východě můj rozhovor s izraelským historikem Ilanem Pappem, autorem studie Ethnic Cleansing of Palestine. Rozhovor vyšel v minulých tištěných Literárkách. ...
Aby posluchač stihl všechny dnešní festivalové produkce, musel by se doslova rozčtvrtit.
Tvrdá recese a bezpříkladná míra nezaměstnanosti drtí Itálii a miliony lidí bojují o přežití. Jen za poslední dva roky se míra potravinové pomoci obyvatelstvu hned zdvojnásobila, vyplývá z oficiální z...